Díky humbuku ohledně změny výpočtu sazeb za elektřinu jsem si uvědomil jednu velice zajímavou věc. Je celkem jasné a nezajímavé, že budeme platit více (záleží jen o kolik). Je jasné že za to částečně můžou fotoelektrárny a spol. které zatěžují přenosovou soustavu. To je ale pouze prvotní problém. Fotofarmy jsou problém pouze nyní a jejich životnost je kdo ví jaká. To vše dokážou energetici určitým způsobem celkem zručně zvládat. Jen se podívejte kolik na ně přispíváte aby mohli rozvíjet rozvodnou síť.
Z čeho mají ale takový strach? Proč je nutné najednou měnit způsob výpočtu? Můžou za to opět fotoelektrárny. Ale ty, které si sami dobrovolně instalujeme na domy. Problém je v tom, že v rámci šetření elektřinou si postavíme vlastní elektrárnu, která více či méně pokryje spotřebu domácnosti. Jinak řečeno odebereme z velké, centrální elektrárny méně. Jelikož je trend že se energie obecně zdražují, čím dál více instalujeme vlastní elektrárny a z té „centrální“ odebíráme méně (úsporné spotřebiče ponechme stranou). Provoz rozvodné soustavy stojí ročně cca stejně nezávisle na tom kolik elektřiny spotřebujeme. Jenže pokud snížíme spotřebu, musejí se ty náklady něčím pokrýt. Takže se zdraží elektřina. A tím naskakujeme do spirály šetření elektřinou. Čím více zdraží, tím více šetříme. A to bude nejspíše důvod, proč ušetří ti, kteří svůj jistič dlouhodobě využívají hodně. Vidím to jako jistou formu motivace směrem ke zvýšení odběru.
Z tohoto trendu šetření mi plyne, že se nám blíží doba, kdy budou domy energeticky (více či méně) samostatné. Jednou tak musí zákonitě přijít zlom, kdy již bude neekonomické brát elektřinu z centrální elektrárny a ty se pak globálně budou odstavovat a konzervovat. A právě z tohoto mají energetici strach. Ne z těch fotofarem. Ale toho, že se blíží doba, kdy již nebudou potřeba, kdy bude jejich práce příliš drahá.